Jak umírá otrávený pes...

Co začíná jako příjemná procházka s vaším psím kamarádem, to může občas skončit jako smutná vzpomínka na poslední šťastné chvíle s vaším psem. Chodit na procházky se psem je občas o život - vašeho psího kamaráda. Pomíjím všechny obligátní spory pejskařů a nepejskařů, tradičním nesbíráním výkalů některými majiteli, otravným štěkáním a na druhé straně obludnou neznalostí, ignoranstvím a agresivitou mnohých nepejskařů. Bohužel, mnozí lidé mají ještě natolik zvrácené myšlení, že řeší své spory otravou psa. Sadističtí zbabělci!!

Že existují nepříjemní psi i jejich majitelé je pravda, bohužel na jejich nezodpovědné chování občas doplácí i nekonfliktní psi, protože jejich protipólem jsou zase naprostí ignoranti a raplové, kteří se mstí tou nejhorší věcí - otravou psa. Za chování psa je vždy zodpovědný jeho pán, má-li někdo nějaký problém týkající se psa, řešte jej s majitelem - otrávit psa je nejenom zbabělé a podlé, ale taky trestné a protiprávní. Doporučuji k prostudování zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který výslovně zakazuje takto usmrtit psa.

Dle ust. § 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání nesmí nikdo bez důvodu usmrtit zvíře.

Důvodem k usmrcení zvířete dle citovaného zákona může být pouze:

• využití produktů hospodářského zvířete,
• slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením,
• bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,
• výkon práva myslivosti a rybářství,
• nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami,
• ukončení pokusu na pokusném zvířeti, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak,
• regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat,
• deratizace a opatření v boji proti škodlivým organismům,
• uložené zvláštní opatření v případě nemožnosti identifikovat zvíře podle zvláštních právních předpisů.

Pokud je bezdůvodně otráven pes, je zřejmé, že na tento případ se výše uvedené výjimky, kdy je možné usmrtit zvíře, nevztahují. Bezdůvodné otrávení psa je pak přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 500.000,- Kč. Pokud se tedy ve svém okolí setkáte s usmrcením psa jeho otrávením, můžete se obrátit na příslušnou krajskou veterinární správu, která následně, zjistí-li, že byl porušen tento zákon, dá podnět obecnímu úřadu příslušné obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je pak povinen vyrozumět příslušnou krajskou veterinární správu do jednoho měsíce od podání podnětu o učiněných opatřeních a po vydání rozhodnutí též o výsledku řízení.

Taktéž zákon č.40/2009 Sb. Trestní zákoník obsahuje v ustanovení § 203 skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat. Dle tohoto ustanovení „kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen, nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem". Dle odstavce druhého tohoto ustanovení bude ten, kdo utýrá zvíře, potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem. Třetí odstavec pak uvádí, že odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 veřejně, nebo na místě veřejnosti přístupném.(Zdroj:)

Dost často je akt otravy psa obhajován tím, že s majitelem nebyla řeč a problém neřešil. V tomto případě se doporučuji obrátit na veterinární správu, obecní úřad a jít spíše cestou právní, nežli se snížit k tak odpornému činu, jakou je otrava nebohého důvěřivého zvířete. Ostatně oporu proto, aby nebyli lidé obtěžováni například hlukem, najdete v zákoně č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, část druhá, hlava I, §127 odstavec 1. Braní si zákona do vlastních rukou totiž většinou k cíli, tj. spokojenému soužití, vede jenom málokdy.

Co tedy prožívá pes a jeho majitel, když mu psa otráví? Pokud se nešťastnou náhodou stane, že pes venku něco sežere, olízne, nebo mu některý "dobrodinec" pod pláštíkem hlazení strčí něco nenápadně do tlamy, dost často se to projeví velmi rychle.

Různé jedy vyvolávají různé příznaky poškození organismu. Mnoho jedů způsobí zakrátko po pozření zvracení, nebo průjmy, kterými se organizmus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky otrav ve dvou základních fázích. První fáze probíhá bezprostředně po příjmu jedu, druhá fáze po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. První fáze často nebývá výrazná, o to výraznější pak bývá fáze druhá, kdy dochází k postižení různých orgánů a léčba většinou už není úspěšná.

Hlavními příznaky otrav je obecně zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření, nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost).

Při podezření z otravy je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli na psa). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (např. 20 až 30 g jedlého oleje) a následné podání 2 až 5 tablet živočišného uhlí (celkem až 25-30 tablet na psa) bud' ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). V každém případě je nutné vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař. (Zdroj:)

Mnozí veterináři a majitelé také uvádějí, jako nejspolehlivější prostředek pro vyvolání dávení, vlažný až teplý peroxid vodíku v koncentraci 1-3 %, tj. takový, jaký se běžně nachází v humánní lékárničce. Starou úspěšnou metodou je trocha hořčice, kterou rozmícháte v teplé vodě, a není-li po ruce nic jiného, musí vystačit alespoň pouhá voda. Trochu problém je do psa uvedené tekutiny vpravit, ale za pomocí láhve, kousku hadičky či nálevky zvané trychtýř není neřešitelný. Vzájemná důvěra majitele a psa je důležitější než zručnost. Razance zákroku smí být jen taková, aby pes stačil tekutinu polykat a tato mu nevnikla do špatné dírky. Po vyprázdnění žaludku je nutné posoudit, zda se v obsahu skutečně nalézá zdroj otravy a v jakém množství. Tento údaj pomůže později veterinárnímu lékaři dávkovat příslušné léky. A nakonec je nezbytné vydávenou potravu uklidit, aby nezlákala jiné zvíře, nebo dokonce jiného psa. (Zdroj:)

Bohužel mnohé otravy končí fatálně a pes buď umírá v nepředstavitelných bolestech, nebo má trvalé následky. Majiteli tak mnohdy zbývají jenom oči pro pláč, velký zármutek a prázdné místo v srdci. Včera jsem potkal paní, které se v rukou choulil uzlíček, který byl kdysi docela vitální krysařík. Bohužel se venku otrávil, selhávají mu játra, ledviny, má skelný nepřítomný pohled a zřejmě mu zbývají už jenom poslední dny života...žena každý takový případ obrečí, já se tak nějak držím, ale smutmo mi z toho je až hrůza. Každý rok před Vánocemi je z našeho okolí hlášeno zvýšené množství otrav psů a veterinární stanice jsou plné těchto případů - zřejmě nějaký travič, který se baví utrpením jiných. Předevčírem šla žena večer venčit naše dvě psí slečny. Jsou to vychované dámy, o kterých naši sousedé říkají, že ani neví, že s námi žijí. Jsou to takové dvě chlupaté koule, které většinu dne prospí a mnohdy je doma ani nemůžu najít. V jednom z bytů v domě, okolo kterého procházela, se rozštěkal pes, párkrát si blafnul a byl zase klid, když se později vracela zpět, vylétlo něco z jednoho balkónu a dopadlo těsně před naše psy - naštěstí se jí podařilo zabránit tomu, aby to některá z nich snědla, byl to kus párku, divně smrděl. Tuhle zase vyčmuchala jedna z nich pod stromem flákotu masa, která byla něčím napuštěna. Hrůza pomyslet na to, co by se mohlo stát. Dokonce jsem našel stránky, kde si bezmozci radí, jak co nejlépe a rafinovaně psy otrávit. Někteří "lidé" jsou prostě jenom bezcitné formy života...

Foto (zdroj)