Evropo, jsi k smíchu! S pozdravem Adolf Putin a Joseph Lavrov

23. 02. 2015 14:15:46
Svět vždy byl, je a nejspíš i bude rozdělen na sféry vlivu vybraných států, kde platí jednoduchá rovnice o jediné neznámé a tou je míra násilí, kterou jsou ochotni představitelé vybrané mocnosti vyvinout pro dosažení svého cíle. Odvolávat se v této situaci na právo, logiku nebo morálku je naivní a Ukrajina je v tomto zářným příkladem. Můžete snést tisíc argumentů, které usvědčují jednu nebo druhou stranu ze lží, propagandy nebo manipulací, ale nejdůležitější jsou činy. Zde vyhrává Darwin a nikoliv Einstein. Bohužel...

Podstatná část Evropy žije v bezprecedentní době míru a blahobytu. EU, přes všechny svoje problémy, je dlouhodobě oázou prosperity a dobré šance na kvalitní život pro drtivou většinu jejich obyvatel. Lidí, kteří zažili válku a především dobu před vznikem konfliktu, rapidně ubývá a nová generace mnohdy považuje mír za něco automatického, co vždy bylo, je a bude a není to potřeba bránit. Mír však vždy nastal až poté, co byl agresor zničen nebo omezen tak zásadním způsobem, že ztratil svou sílu!

Místo řešení skutečných problémů máme čas se soudit o kdejakou pitomost a hledáme viníky vlastních selhání všude jinde, jen ne u sebe. Mnohdy absurdní přístup k právu, přicházející z anglosaských zemí, kde je potřeba na sebehloupější možnost jednání druhých dopředu upozorňovat písemně a vyhýbat se tak zodpovědnosti za nesmyslné jednání ostatních, nás zbavuje schopnosti používat selský rozum a hledat chyby především ve vlastním hloupém a naivním chování.

Mnozí se rvou za svoje individuální zájmy, vyzbrojeni bezbřehým sebevědomím ale o to absurdnějšími argumenty, když však dojde na zájmy celku, jde sebevědomí pryč a skutek utek. Politici pak jsou přesným odrazem celé společnosti - jací jsou oni, takoví jsme my! Tak jako jsou chyby dětí selháním rodičů, tak stejně tak tomu platí v politice a chyby politiků jsou především chybami jejich voličů, kteří je do těchto úřadů svou volbou instalovali.

Politici prostřednictvím svých voličů pak rozhodují, kam bude ta či ona země směřovat a jak se bude chovat. Ti ruští prahnou po lokajství a podřízenosti od ostatních a nevadí jim dobývání cizích území a rozšiřování svého vlivu za pomocí zbraní a vyhrožování ostatním, ti evropští se bojí proti tomu zasáhnout a jediné, na co se zmůžou, je prohlášení, že jsou silně znepokojení a na uvalení ekonomických sankcí. V tom všem pak plave Ukrajina, která je cupována ruským medvědem a nemá sílu se bránit.

Ano, Rusko má zcela jistě v daném regionu největší moc a to jak ekonomickou, tak i politickou. Sáhnutí na jeho ekonomické a strategické zájmy v podobě námluv Ukrajiny s NATO a EU, vyvolalo reakci Ruska, která se dala do jisté míry předpokládat, nikoliv však akceptovat. Rusko se z tohoto pohledu chová sice nemorálně, ale zcela předvídatelně, už vzhledem k historickým zkušenostem s ruskými způsoby vymáhání svých zájmů v regionu. Výše uvedené však nijak neospravedlňuje ruskou agresivitu a okupaci části Ukrajiny. Ruské chování je tak za hranou způsobu chování země, která si chce hrát na mocnost, která má mít všeobecný respekt a úctu, že největší daní bude pro Rusko právě absolutní ztráta důvěryhodnosti a ochoty ostatních s nimi dělat v budoucnu nějaké strategické dohody.

Kdo však selhal na plné čáře, je především Evropa, která zcela ztratila schopnost se bránit a skrz své blahobytem rozmazlené obyvatele se byť jenom děsí představy bránit se ruské agresi vojenskou cestou a toho jsou si Rusové velmi dobře vědomi. Je proto zcela zřejmé, že dokud na ruskou agresi nezareaguje adekvátní vojenskou silou i druhá strana, tak do té doby bude ruská politika uplatňovat násilí a Evropě se bude jenom z povzdálí smát.

Lze očekávat, že v budoucnosti bude válka na východní Ukrajině pokračovat, a to přes veškeré dohody s Ruskem a separatisty. Právě neschopnost Evropy použít vojenskou sílu odsoudí tyto dohody předem k nezdaru. Padne Mariupol a Ukrajina přijde i o další území a bude rozdělena - to je věc jistá. Jedinou šancí na mír je proto především jednota Ukrajinců a jejich jasné vyjádření, zdali chtějí směřovat spíše do evropských a euroatlantických struktur nebo zůstat pod "správou" Ruska. Neutralita neexistovala v minulosti a nebude existovat v tomto prostoru ani v budoucnosti. V případě příklonu k evropskému směřování by se poté měla Evropa postavit jednotně za Ukrajinu a to jak ekonomicky, tak především vojensky a tím zabránit další agresi Ruska. Pakliže se však Ukrajinci vyjádří tak, že chtějí být raději pod vlivem Ruska, je potřeba toto rozhodnutí přijmout a ponechat Ukrajince jejich osudu a nesnažit se jej změnit nějakými zákulisními hrami - každý je strůjcem svého štěstí a každý má právo se rozhodnout tak, jak uzná za vhodné a nést pak důsledky svého rozhodnutí!

Ona trapná divadla v podobě rádoby referenda na okupovaném Krymu nebo pseudo voleb na válkou zmítané východní Ukrajině nemají žádnou relevanci. Jediné, co je relevantní, je přítomnost cizí, v tomto případě ruské, armády na ukrajinských okupovaných uzemích. Je potřeba si uvědomit, že jsme měli šanci tomu zabránit, ale svoji šanci jsme promrhali a nyní již můžeme těmto územím popřát tak maximálně hodně štěstí, pakliže se nechceme pustit do nějakého vojenského dobrodružství s Ruskem.

Nové hranice rozdělené Ukrajiny je potřeba střežit a měly by se na tom, v případě zájmu Ukrajinců, podílet především Evropané. Bez silné vojenské přítomnosti Evropanů na hranicích s Ruskem nebude nikdy klid! Rusko, jako uzlíček nervů, kterého ohrožuje radar v Brdech nebo mírové jednotky OSN, totiž není partner, se kterým se dá diplomaticky vyjednávat, Rusko rozumí pouze síle... Bohužel...

Autor: Petr Čunderlík | pondělí 23.2.2015 14:15 | karma článku: 41.88 | přečteno: 7474x

Další články blogera

Petr Čunderlík

Ve stínu krále... (fotoblog)

Keňa! Můj druhý domov, srdce Afriky a místo, kam se vždy rád vracím. Žluté pláně Masai Mary, červená zem v Tsavu a majestátní Kilimandžáro v parku Amboseli spolehlivě rozbuší mé srdce. Afriko, má velká lásko, zase jsem doma!

18.3.2016 v 9:24 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Šindelář

Chápou, co činí?

Symbolické vyhazování věnců do koše. Přivlastňování si státního svátku, jako kdyby tím státem byli jenom oni. To je podoba současných "liberálních demokratů."

17.11.2018 v 14:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Josef Nožička

Pokud někdo určuje, kdo může položit kytici na Národní třídu, chová se jako bolševik

Kytice, které dnes položili prezident Zeman a premiér Babiš na Národní třídě k uctění památky 17. listopadu, skončily v odpadkovém koši. Hodili je tam demonstranti, vyznávající ty "správné" demokratické principy.

17.11.2018 v 13:02 | Karma článku: 37.57 | Přečteno: 790 | Diskuse

Vladimir Danicek

Schizofrenie Babiše politiků a tisku

Jsem známý tím, že pro pacienty, laiky, i veřejnost popularizuji a vysvětluji různá onemocnění tak, aby to pochopili.

17.11.2018 v 12:23 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 348 | Diskuse

Karol Wild

Hyenizmus kam se podíváš

Paní Slonková s panem Kubíkem překročili čáru zákona. Všichni jsou sice rádi a oba si od spřízněných právníků dali potvrdit, že vše je legální a v souladu se zákonem. Policie v této věci mlčí.

17.11.2018 v 11:32 | Karma článku: 36.86 | Přečteno: 898 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Provinění Andreje Babiše aneb Úspěch se neodpouští

Ta naše povaha česká má závrtné problémy s tím, vyslovit uznání a obdiv úspěšnému člověku. Na rozdíl, např od USA, je u nás úspěch obrovským proviněním.

17.11.2018 v 11:07 | Karma článku: 36.00 | Přečteno: 930 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4093

syn, bratr, strýc, bratranec, bohužel již nejsem vnuk, za to jsem šťastný "táta" dvou psích slečen, milovník přírody a sýrů, cestovatel, Afričan, fotograf, posluchač "dobré" hudby, squashista, čtenář, rejpal, filmový divák, vděčný strávník, barman, lenoch...

více na webu: www.petrcunderlik.cz


najdete mě také na facebooku:

Petr Čunderlík Photographer


 

Najdete na iDNES.cz