Podporuji přijímání uprchlíků do ČR

15. 12. 2014 15:59:35
Když se řekne A, je potřeba říct i B, proto hned na začátku musím ke svému A v nadpisu tohoto článku doplnit ono B. Tím B je totiž schopnost státu a státních orgánů vymáhat tuzemské právo na území ČR. Je to velmi podstatné proto, abychom mohli chtít podporovat přijímání uprchlíků. Zrovna ČR, která má zkušenost s vlastními uprchlíky, kteří opouštěli vlast před nacistickou a komunistickou zvůlí, by měla poskytnout pomocnou ruku těm, kteří prchají před podobnými zrůdnými režimi ze svých vlastí, otáčet se k těmto lidem zády není dle mého soudu správné.

A nic na tom nemění fakt, že s uprchlíky bývají občas problémy, je na nás, jaká pravidla pro ně nastavíme a především, jak dokážeme zajistit vymáhání těchto pravidel. Právě ve schopnosti vymáhat pravidla totiž vidím ten největší problém, který s uprchlíky máme.

V posledních letech sílí odpor k imigraci lidí především z muslimských částí světa, stejně tak k běžencům z Afriky apod. a problémy těchto lidí se pak vztahují na všechny. Ten odpor je ale nasměrován nesprávným směrem! Problém totiž v zásadě neleží v těch uprchlících, byť jsou samozřejmě mnohými oprávněně označováni jako zdroj problémů, ale především ve schopnosti státních orgánů důsledně vymáhat právo na území naší vlasti. Mnohdy totiž není problém s první vlnou uprchlíků, kteří se velmi snaží a jsou naopak vděčni za možnost začít nový život v nové zemi, ale v následné generaci, která hledá své místo ve společnosti, neboť nejsou zatím přijímáni většinou jako právoplatní občané nové vlasti a zároveň už nejsou přijímáni svými vlastními lidmi, protože se od nich liší, jsou prostě na půli cesty.

Chápu obavu lidí ve světle událostí, která nám jsou dennodenně předkládány médii, nechci nijak bagatelizovat problémy dnešní doby nebo přehlížet hrůzy, které se dnes dějí, ale položme si otázku, zdali v této věci skutečně děláme maximum proto, abychom na jedné straně podali pomocnou ruku a na druhé, abychom dokázali efektivně prosazovat zákony a vymáhat tak chování, které si přejeme na svém území mít. Nesnažme se otáčet zády k lidem, kteří potřebují naší pomoc, ale umějme říct ne a být tvrdí k nepřizpůsobivým, kteří pouze zneužívají výsad "západního" světa. Netolerujme porušování práv této země v různých komunitách, nesnažme se být politicky korektní a nazývejme problémy pravými jmény.

Státní orgány jsou zde od toho, aby důsledně vymáhaly právo. Každý uprchlík, který se chce usadit v naší zemi, se proto musí povinně učit český jazyk a dějepis a z výše uvedeného skládat zkoušky (toto je zatím aplikováno pouze pro lidi žádající o občanství, nikoliv pro trvalý pobyt), povinná musí být školní docházka dětí do českých škol, rodiny musí umožnit monitoring a návštěvu státních orgánů, aby mohli tyto efektivně posoudit míru jejich začleňování do majoritní společnosti. Pakliže odhalíme porušování práva ze strany uprchlíků, buďme tvrdí a umějme tyto lidi vyhostit! Buďme sebevědomí v prosazování našich zájmů a našeho práva, ale neotáčejme se zády k lidem v nouzi jenom proto, že máme strach, protože je neznáme, dejme jim příležitost stát se občany této země, stejně jako ji mnozí Češi a Moravané dostali v jiných zemích. Neznamená to rezignovat na naši kulturu, zvyky a právo, naopak to znamená prosazovat tyto hodnoty!

Náboženská pravidla a jejich kulturní zvyky nesmí nikdy stát nad zákony této země, pokud toto někteří nehodlají pochopit nemohou v naší zemi žít, toto je potřeba vštěpovat cizincům hned od začátku, chceš-li zde žít, buď vítán, ale dodržuj pravidla, pakliže je dodržovat nehodláš tak odejdi nebo budeš odejit. Čím jasnější budou pravidla na začátku stanovena, tím snadněji lze tato pravidla vymáhat.

Jsem rozhodně proto, podat uprchlíkům pomocnou ruku, ale za podmínek, že tito budou akceptovat pravidla a zákony této země, v opačném případě je třeba být férový ale nekompromisní!

Autor: Petr Čunderlík | pondělí 15.12.2014 15:59 | karma článku: 39.42 | přečteno: 11571x

Další články blogera

Petr Čunderlík

Ve stínu krále... (fotoblog)

Keňa! Můj druhý domov, srdce Afriky a místo, kam se vždy rád vracím. Žluté pláně Masai Mary, červená zem v Tsavu a majestátní Kilimandžáro v parku Amboseli spolehlivě rozbuší mé srdce. Afriko, má velká lásko, zase jsem doma!

18.3.2016 v 9:24 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radomír Dolanský

Lopaty z Prahy znesvětily pamětní místo

Ubohost a neúcta k základním tisíciletým tradicím lidstva k místům významným pro danou společnost. Za tohle se na Národní třídě demonstrovalo před 29 lety? Někteří Pražané si to asi myslí a oslavují svoji malost. Kavárna či žumpa?

17.11.2018 v 13:09 | Karma článku: 34.79 | Přečteno: 573 | Diskuse

Václav Dlouhý

Nejsme jako oni!

Nevzpomínám si, v jakých souvislostech se poprvé toto heslo objevilo, ale v podvědomí ho mám spojený s listopadem 1989. Jako kontrast k komunistické diktatuře. A vzal jsem si ho za své. A tak mě dneska napadlo.„ Nejsme jako oni ?„

17.11.2018 v 12:07 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 375 | Diskuse

Karel Ábelovský

Tenkrát v Listopadu II. (všude, nejen u nás na západě - volné pokračování)

... naše fabrika byla jednou z těch, které v městečku zaměstnávala nejvíce lidí; ještě než průvod na podporu generální stávky došel na náměstí, přidali se k této manifestaci i lidé z ulice - různé existence, od příslušníků StB až

17.11.2018 v 11:16 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 212 | Diskuse

Pavel Szturc

Nemusím Zemana, nemusím Babiše, ale...

Premiér této země krátce po půlnoci přinese skoro tajně květiny k památníku na Národní třídě. Prezident této země poslal květiny raději bez osobní účasti. Obě kytice skončily v koši. Proč asi?

17.11.2018 v 10:09 | Karma článku: 29.37 | Přečteno: 2799 | Diskuse

Tomáš Flaška

Tak takhle s věnci a kyticemi tedy ne

Věnce Andreje Babiše, Tomia Okamury a kytice od Miloše Zemana, které přinesli na Národní třídu, skončily v koši. Na místo už dorazil oddíl pořádkové policie.

17.11.2018 v 9:47 | Karma článku: 29.83 | Přečteno: 1839 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4093

syn, bratr, strýc, bratranec, bohužel již nejsem vnuk, za to jsem šťastný "táta" dvou psích slečen, milovník přírody a sýrů, cestovatel, Afričan, fotograf, posluchač "dobré" hudby, squashista, čtenář, rejpal, filmový divák, vděčný strávník, barman, lenoch...

více na webu: www.petrcunderlik.cz


najdete mě také na facebooku:

Petr Čunderlík Photographer


 

Najdete na iDNES.cz