Téma kouření v restauracích a hospodách nechává chladného jenom málo koho. Podstatná většina lidí má proto svůj názor na to, zdali kouření v restauracích zachovat nebo zakázat. A to je dobře! Lze se domnívat, že ať už to dopadne jakkoliv, bude to vrcholně demokratické rozhodnutí společnosti, které je potřeba respektovat, stejně tak, jako se respektují jiná pravidla, která si společnost dobrovolně zavedla. Říká se tomu dodržování zákonů a je to jedna z věcí, která stojí v opozici vůči anarchii a bezpráví.
Mám velké množství kamarádů nekuřáků i kuřáků, jsou to fajn lidé. Sám jsem příležitostný slabý kuřák, vykouřím tak 4-6 cigaret denně, na akci ale klidně i krabičku, v kuse jsem takto kouřil cca 8 let, pak mě to přestalo bavit a s pravidelným kouřením jsem přestal. Občas se však k tomu vrátím, někdy kouřím při jednorázové akci, někdy týden, někdy měsíc, pak půl roku nebo rok nekouřím, momentálně prožívám poměrně dlouhé nekuřácké období, až na tu jednu středeční po náročném jednání... Protože rád sportuji, tak mi na mém kouření nejvíc vadí jeho dopad na mé zdraví (zadýchávání se při sportu, občasné záchvaty kašle, zhoršená funkce čichu a chuti) a taktéž neuvěřitelný smrad, který se táhne z mého oblečení, auta, atp. Je zde samozřejmě i finanční hledisko, ale to mě vždy trápilo nejméně, byť se rozhodně nejedná o pár korun...
Zakouřené prostory mi však nikdy příliš nevadily, přijal jsem jako fakt, že jsou hospody a bary zakouřené a sám jsem k tomu přispíval. Svého času jsem dokonce kouřil i doma, pak jsem se odstěhoval na balkón a teď už doma několik let nekouřím vůbec. Co mi však vadilo vždycky, bylo kouření přes den v restauracích. Člověk je v práci, chce si skočit na oběd, odpoledne ho čeká schůzka a nechce páchnout jako popelník. V restauraci však stačí, aby se objevil jeden sobecký kuřák a otráví život všem, tolerance ke zdraví a majetku ostatních není u podstatné části kuřáků příliš velká...
Poměrně hodně cestuji po celém světě, Evropu nevyjímaje a tak mi neuniklo, že na západ od našich hranic došlo v mnoha zemích k zákazu kouření v restauracích, hospodách a barech. Tehdy mi to přišlo nepochopitelné a omezující, ale na druhou stranu příjemné, protože mé šaty, vlasy, ruce a ústa po návratu nijak nepáchly a přesto jsem si užil skvělý večer s kuřáky i nekuřáky - když někdo chtěl, tak si prostě skočil ven a za chvíli byl zpátky, stejně jako když si odskočil na záchod. Navíc člověk v takovém prostředí vykouřil přirozeně méně cigaret, kouření v uzavřených prostorách mě tak začalo lákat čím dál tím méně a když jsem se pak jednoho dne po prohraném squashovém zápase na sebe naštval, protože jsem prostě neudýchal sedmý rozhodující set, tak jsem s pravidelným kouřením po osmi letech přestal. Během několika měsíců se mi zlepšil čich i chuť, na kurtu jsem více vydržel a mé oblečení přestalo páchnout.
Po mnoha letech jsem tak začal rozumět své paní, která si léta stěžovala na smrad z kouře, který ji obtěžoval v našem obývacím pokoji, protože některý ze sousedů si v létě zapálil na balkóně a skrz otevřené okno vstupoval cigaretový dým k jejímu nosu, začal jsem intenzivněji vnímat problémy spojené s kouřením a dopady, které to má na běžný život ostatních. Hluk a smrad jsou dva faktory, které dokáží spolehlivě zničit vaši pohodu ve vlastním bytě nebo domě. Nechci sousedy omezovat, ale oni si neuvědomují, že svým kouřením ovlivňují negativně i ostatní, já sám jsem si to jako kuřák neuvědomoval. Kouření prostě není pouze vaše věc, ale naopak se týká mnohem většího okruhu lidí, než si sami dokážete uvědomit!
Změnil jsem svůj pohled na kouření a i když jsem s ním zatím nejspíš neskončil nadobro, tak jsem začal více přemýšlet nad tím, kde kouřím a koho tím ovlivňuji. Uvědomil jsem si, že kouření je skutečně individuální záležitostí, ale jeho efekt je široký a dotýká se ostatních a tudíž neplatí ona mantra mnoha kuřáků, kterou slýchávám pořád dokola, že "kouření je pouze jejich věc". Není a nikdy nebyla! Kouření prostě není přirozená potřeba člověka, je to libůstka, kterou nikdo nepotřebuje ke svému životu. Kuřákem se stáváte dobrovolně, nikdo vás nenutí. Vynucovat si tak právo na to, si zapálit kde chcete, je podobně nesmyslné, jako si vynucovat právo na to, jezdit všude tam a způsobem, jak chcete vy... Pravidla silničního provozu jsou stejně důležitá, jako pravidla pro kouření, neboť chrání ostaní účastníky před vaším neuváženým chováním. Ostatně, pokud by bylo vždy preferováno zdraví a ochrana majetku ostatních, před vašimi libůstkami, tak by podobná pravidla nemusela být zavedena, to je ovšem utopie...
Důvody, proč se kloním k tomu, aby bylo kouření omezeno v uzavřených prostorách restaurací, hospod a barů je tak několik:
1. Kouřením v uzavřených prostorách ničíte zdraví nejenom sobě (to je vaše věc), ale ničíte ho především ostatním (to už mi jedno není).
2. Kouřením v uzavřených prostorách ničíte nejenom svůj majetek (to je vaše věc), ale ničíte majetek i ostatních hostů a majitelů (oblečení, vybavení podniků - stěny, ubrusy, atp.).
3. Jíst a pít je základní potřeba každého člověka, restaurace a hospody jsou podniky, kde lze tuto potřebu uspokojit. Potřeba jíst a pít je na vyšší úrovni, než potřeba se socializovat. Nastudujte si například Maslowovu pyramidu lidských potřeb. Moje právo na to dýchat v restauraci čistý vzduch je silnější, než vaše právo si tam zapálit.
4. Kouřit můžete kde chcete, ale je potřeba, abyste tím neobtěžovali ostatní. Když potřebujete na záchod, tak také nemočíte na stůl nebo se nevyprázdníte uprostřed lokálu, ale zajdete si na toaletu, která je k tomu určená, s kouřením je to podobné, venku je spousty místa...
5. Soukromé podnikání není anarchie, majitelé podniků nežijí na své planetě, ale sdílejí tento životní prostor i s ostatními obyvateli. Chcete-li podnikat a vydělávat peníze v určité společnosti na určitém místě, tak musíte respektovat pravidla, která si daná společnost na daném území odhlasuje. Pro přípravu jídel, prodej zboží, atp. platí taktéž různá pravidla. Případný zákon omezující kouření v restauracích je tedy vrcholem demokracie, protože jej schválí nadpoloviční většinou občany zvolení zástupci a jedná se tak o uplatněnou vůli lidí.
6. Případný zákon o omezení kouření v restauracích není o omezení práv kuřáků, ale jde o posílení práv těch, kteří nechtějí být v restauracích obtěžováni. Kdysi jsme kouřili v letadlech a dnes by nás to nenapadlo, v budoucnu se budou možná naše děti divit tomu, jak jsme mohli kouřit v restauracích.
7. Krom zákazníků jde také o zaměstnance těchto podniků, kteří musejí v dnešní době podstupovat rozhodování, zdali chtějí v daném podniku pracovat a ničit si tak své zdraví a majetek nebo zdali nechtějí a tudíž o místo přijdou. Takové rozhodování v návaznosti na provozování pouhé libůstky kuřáka nevnímám jako žádoucí.
8. Kouření není přirozený stav, dýchání ano...
Je moc dobře, že se o tomto tématu vzrušeně debatuje napříč společností, taková veřejná diskuze je totiž velmi žádoucí a možná, že právě toto rozhodnutí a následné chování té "poražené části občanů" bude odpovědí na to, zdali jsme již jako společnost dospěli do bodu, kdy dokážeme skutečně respektovat vůli většiny nebo se budeme neustále snažit zákony obcházet.
