Argumentace obhajující zákaz kouření v restauracích není vedená správně. V tomto případě totiž opravdu nejde jenom o zákazníky, ale především o zaměstnance. A právě jejich právo na hygienické prostředí by mělo být hlavním argumentem zastánců zákazu kouření v restauracích.
Pan Jakl ve svém článku - Restaurace a jídleny, státní podnik uvádí vcelku rozumné argumenty obhajující právo majitelů na zřízení kuřáckých restaurací a vymezuje se proti "ohrožení práv nekuřáků". Já s jeho argumenty souhlasím, z tohoto pohledu má jistě pravdu. Absolutně však pomíjí práva zaměstnanců v restauracích. Ti jsou především ohrožováni tzv. pasivním kouřením, které má dle výzkumů zásadní vliv na zdraví člověka a z tohoto pohledu považuji právo na zdraví nadřazené právu kuřáků na svůj zlozvyk.
Dle výzkumu z roku 2004, který provedl Státní zdravotní ústav, a který vycházel z výpovědi zaměstnanců, platí úplný zákaz kouření v České republice na 16 procentech pracovišť. Na 23 procentech pracovišť se musejí kuřáci vydat na místa k tomu vyhrazená uvnitř budovy a na téměř pětině pracovišť musejí zaměstnanci s cigaretou na vyhrazená místa mimo budovou.
Na většině pracovišť je tedy nějakým způsobem omezeno kouření. Zákoník práce v ustanovení § 106 odst. 4 písm. e ukládá zaměstnancům povinnost nekouřit na pracovištích, kde pracují také nekuřáci, a zaměstnavatelům ukládá, v ustanovení § 103 odst. 1 písm. l, povinnosti zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy (především předpisy na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které stanoví zákazy kouření a omezující podmínky s ohledem na povahu práce nebo pracoviště - např. vyhláška č. 327/1992 Sb, nebo zákon č. 379/2005 Sb, § 8). Tyto nařízení by se dle mého názoru měly týkat také "návštěv", které se zdržují na pracovišti - ve svém důsledku by se měly týkat i zákazníků restaurací. Je přeci nesmyslné, aby zákon dodržovali zaměstnanci a třeba i zaměstnavatelé, ale aby poté přišel zákazník a zapálil si. K čemu je platné to, zaměstnanci nebudou kouřit, když jim tam poté budou kouřit zákazníci a oni budou nuceni snášet zápach a zdravotní rizika s tím spojená... V tomto případě je na místě rozšířit platnost výše uvedeného nařízení taktéž na návštěvníky restaurací a barů.
Studenti medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy zkoumali v roce 2009 v rámci svého studia následky pasivního kouření. Studenti prováděli průzkum v restauracích a barech. Ptali se 830 lidí. Zajímavé údaje nabídlo měření u zaměstnanců v restauračních zařízeních – většina z nich si sice nepřipouští, že by byli dlouhodobě vystaveni pasivnímu kouření a že to má silný vliv na jejich zdraví. Průzkum ale ukázal, že jen dva z 25 zaměstnanců nemají zvýšenou hladinu oxidu uhelnatého, který způsobuje, že organismus je přidušený a nemá dostatek kyslíku. Pasivní kouření v zásadě způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní, ale v menší míře. Je zde však výjimka a tou jsou cévy. K poškození cév úplně stačí zakouřená restaurace. Po hodině pobytu v ní lze nejenom naměřit vyšší hodnoty oxidu uhelnatého ve výdechu, ale prokazatelné jsou i změny na výstelce tepen a další vlivy. To je právě to, co způsobuje infarkty. Na nemoci spojené s kouřením zemře v Česku každý rok asi 22 tisíc lidí, dvě třetiny z nich jsou přitom mladší 65 let. Zdroj: ČT24
Speciálně restaurace a bary by proto měly být chráněny proti účinkům pasivního kouření. I zde totiž pracují nekuřáci, ale i kuřáci, kteří jsou nuceni snášet při výkonu svého zaměstnanání zápach, ale především jsou nuceni pobývat v nehygienickém a zdraví nebezpečném prostředí. Navíc právě v tomto škodlivém prostředí konzumují zákazníci potraviny a nápoje, a jelikož se zde zdržují delší dobu než jinde, je potřeba toto prostředí chránit před nepříznivými vlivy spojenými s kouřením. Opak je však bohužel pravdou, i když i toto se začíná pomalu měnit k lepšímu, a nekuřáckých restaurací a barů přibývá a rozhodně jim zaměstnanci a klientela nechybí. Naopak!
V současné době nám přijde naprosto normální, když přijdeme do dopravního prostředku, kanceláře, nebo obchodu a tam se nekouří, naopak asi by nám přišlo divné a bylo by nám to nejspíš nepříjemné, pokud by tam bylo zakouřeno. Jsem přesvědčen, že málo kdo ze zaměstnanců, ale i zákazníků by si přál návrat k zakouřeným dopravním prostředkům, kancelářím a obchodům, které si i já pamatuji ze svého dětství. Jsem si jist, že tento zákaz měl vliv nejenom na zlepšení pracovního prostředí pro zaměstnance, ale také, že pomohl některým lidem s omezením, nebo dokonce s ukončením své závyslosti na kouření.
Výše popsané je dle mého názoru jednoznačná cesta jak argumentovat ve prospěch zákazu kouření v restauracích. Mimochodem, zákaz kouření v restauracích platí v mnoha zemích - namátkou v Irsku, Itálii, Švédsku, Francii apod. a místní si jej velmi pochvalují. Např. Irové považují přísný zákaz kouření za úspěch. Společnost přijala, navzdory hysterickým výkřikům, protikuřácké opatření kladně. Podle průzkumu podporuje přísný zákaz kouření 98 procent Irů. Z respondentů se přitom plných 89 procent označilo za kuřáky. Podobné statistiky přicházejí i ze Švédska a dalších zemí. Na stránkách GastroNews se objevil před časem článek "V Evropských restauracích se přestává kouřit, který se věnuje právě zkušenostem z těchto zemí.
Chápu, že tabáková lobby je mocná a její vliv nemusí být nutně pouze negativní. Je nutné si uvědomit, že přináší do ekonomiky mnoho finančních prostředků a to jak v podobě daní, investicí, tak i v podobě pracovních míst. Na druhou stranu je ale potřeba, aby se naše společnost rozhodla, co bude podporovat, zdali zdraví svých spoluobčanů a potažmo ochraňovat zdravotnický systém před útratou stovek miliónů na léčení nemocí spojených s kouřením, nebo bude podporovat tabákový průmysl, například i umožněním kouření v restauracích. Myslím, že zdraví spoluobčanů je v tomto případě přednější a pokud si chce někdo dobrovolně ničit zdraví ať tak činí, ale pouze sám sobě, nebo stejně smýšlejícím osobám, nikoliv zaměstnancům, kteří pracují v restauracích a zákazníkům těchto zařízení.
PS: autor sám sebe označuje za kuřáka, byť překonal svojí potřebu mít u sebe neustále krabičku a nyní kouří pouze výjimečně, ale i když si čas od času to cigárko zapálí, tak se své bývalé závislosti už jenom vysmívá... je fajn nekouřit třeba měsíc, dva, tři pak vykouřit třeba 1 cigárko, nebo krabičku, nebo dvě - když je chuť a nálada a poté zase nekouřit x týdnů...
