Poušť Namib, jak už název napovídá, se nachází v Namíbii. Jedná se o menší poušť, a proto výrazně neovlivňuje podnebí v okolí, naopak její klima je ovliňováno Atlantským oceánem, což je rozdíl oproti Sahaře, která díky své rozlehlosti ovlivňuje podnebí ve Středomoří. Namib dosahuje od severu na jih cca 1600-2000km a ve směru od Atlantiku do vnitrozemí variuje mezi 50-150km.
Jednou z nejvyšších písečných dun je Duna 45, která se nachází v Sossusvlei (na mapě zobrazená jako zelená šipka). Název Duna 45 má dva významy. Prvním je fakt, že se jedná o 45 dunu v pořadí od Sesriemského kaňonu a druhým faktem je to, že je shodou okolností vzdálena 45km od kempu v Sesriem, což je místo nacházející se uvnitř národního parku Namib Naukluft, odkud se vyráží k dunám a do pouště. Další, neméně podstatnou, informací je fakt, že její výška dosahuje úctyhodných cca 168m. Jedná se tedy o pořádnou hromadu písku. Vylézt na ni připomíná občas sysifovskou práci, kdo někdy lezl na nějakou hromadu písku, ví co myslím. Cesta nahoru tedy trvá něco mezi 25-45 minutami, podle toho jak moc se boříte a co všechno s sebou nahoru táhnete. Výhled však stojí za to. My jsme si tento den opravdu přivstali a cca v půl páté jsme vyráželi, abychom byli ve čtvrt na šest u duny a stihli na ni vylézt před východem slunce. To se podařilo a odměnou byl krásný výhled a neméně příjemné sklouznutí dolů.
Byť se zdá poušť býti místem bez života, v Namibu toto neplatí, žije zde poměrně velké množství živočichů, od šakala a antilopy, přes pštosa až po všelijaké písečné hady a ještěrky. Dokonce zde žije i pavouk, který nemá rád písek... to má tedy dost blbé. Náš průvodce, mimochodem naprosto neuvěřitelný člověk, jednoho takového našel, odklopil mu poklop jako na ponorce a nasypal mu trochu písku do doupěte, reakce pavouka byla rychlá - za pár vteřin vylezl a poklop si zpátky zavřel. Na poušti rostou i různé rostliny, dokonce i jistý druh ovoce.
Tip pro přežití v poušti Namib: pokud vám došlo jídlo a voda, hledejte šakalí exkrementy, jelikož místní pouštní šakal nepotřebuje k životu pít vodu, ani by ji v poušti neměl kde najít, prochází jeho zažívacím traktem i různá semínka velikosti nehtu na ruce (mají černou barvu), toto semínko lehce najdete a poté ho oloupete a uvnitř na vás čeká šťavnatá a vydatná pochoutka, která obsahuje vodu a energii. Na těchto semínkách lze poměrně úspěšně přežít i několik dní. Osobně jsem jej ochutnal a mohu vřele doporučit :-) Pouštní písek, může během dne dosahovat až 80°C, je proto vhodné si dobře rozmyslet, kudy půjdete, každá duna má svoji horkou a chladnou část... nedoporučuje se chodit po tmavých plochách, neboť v těchto místech je zvýšená koncentrace železa a tudíž je zde i nejvyšší teplota povrchu.
Poušť je nejkrásnější brzy ráno a těsně před západem slunce, přijměte tedy pozvání na procházku ranní a brzce dopolední pouští Namib v místě zvaném Sossusvlei...