Pádluj, nebo tě sežere krokodýl! Fotoblog z cesty po zemích Afriky

23. 02. 2010 13:10:30
To byl zase jednou nápad jet na kajaku po jezeře plném krokodýlů a hrochů! Navíc tady do tý bárky začíná týct voda, takže z focení bude kulový, protože někdo, tedy já, musí pádlovat a druhej, tedy žena, musí držet brašnu s foťákem a objektivy tak, aby se to celé nenamočilo - mokré "nářadí" bych totiž asi těžko rozdýchával a zaplavat si tady s těma pohrobkama z pravěku se mi už vůbec nechce! No nic byl to můj nápad, že pojedeme fotit krokodýli, tak si to pěkně odpádluju. T.I.A. this is Africa...

Krucifix, jsme hodinu na vodě, je 8 ráno a už to pěkně peče, což je fakt bezva, protože jsem si nenamazal nohy ani ruce, takže večer budu zase skučet. Přitom jsem si doma říkal: "hlavně se mazat, víš že budeš u hranic s Mozambikem a tam je to zrádný. Když se na to vykašleš, tak budeš vypadat jak vařenej humr". Jenže ráno bylo pod mrakem a na vodě jsme měli být cca 2,5 hoďky, takže jsem se nenamazal. To je ta moje blbá vlastnost, podceňovat občas některý věci, stejně jako tehdy v Keni, když po mě skočila ta nádherná lvice, a přitom v hledáčku vypadala tak krásně a bezpečně na tý větvi. Ještě, že jsem včas uskočil. Jen tak tak jsem zabránil hnědému poplachu v trenkách, protože tenkrát ve mě fakt hrklo, když jsem ji v tom hledáčku viděl, jak se blíží...

Kašlu na to, je potřeba pádlovat. A žluňk, co nám to tu plave u lodi? Nejspíš nějakej menší krokouš, když nebudu dávat pazoury do vody, nic se nestane, jo kdyby to byl hroch, to by byl průšvih. Hroši jsou děsně nevypočitatelný potvory a mají v Africe ze zvířat na svědomí nejvíc lidí. Když se k nim moc přiblížíš, tak jsou vzteklý a agresivní jak Paroubek, když skončí druhej ve volbách. Naštěstí na tohle dáváme pozor, protože s hypoušem bych se tu opravdu setkat nechtěl. O některých lidech se říká, že mají hroší kůži, ale hroší kůže, oproti významu člověka který hodně vydrží, je naopak velmi citlivá, a proto se hroši pohybují celý den ve vodě, aby si chránili svoji citlivou kůži před sluníčkem, na souši je obvykle můžeme vidět k večeru, přes noc a brzy z rána. Někteří vylezou ven i přes den, ale většinou se válí ve vodě.

Mangrovové háje na břehu nám přišli vhod, dobře se rozhlížíme, nikde není žádný krokodýl nebo hroch, tedy alespoň je nevidím. Rychle vyklopit loď a vylejt vodu a šup zpátky na hladinu. Ještě zbývá tak hodinka plavby, tak snad to zvládnem. Jezero a mokřady St. Lucia jsou nádherné, kromě krokodýlů a hrochů vidíme mnoho volavek a jiných vodních ptáků. "Vidíš támhle toho macka?" ptá se najednou žena. Všimnu si krokodýla, který má dobře 3-4 metry. Zadíval jsem se na něj a v tu chvílí vlezl do vody, jenom plácnutí ocasu a už zajíždí pod hladinu jako ponorka a míří k nám. Okamžitě mnou projela vzpomínka na "superkrokodýla" Gustava, notorického legendárního lidožrouta, který má za svůj téměř stoletý život na svědomí už cca 600 lidí. Gustav si otevřel jídelnu na jezeře Tanganika na dolním toku řeky Rusizi a už několik desetiletí tam terorizuje místní obyvatelstvo. Doufám, že tohle není nějaký jeho příbuzný.. "Pádluj, nebo tě sežere krokodýl!" projede mnou myšlenka, v duchu se jí zasměju, ale pro jistotu pádluju pryč. Krokodýla už nevidím, někde tam ale je a já to cítím, protože po zbytek cesty mám nepříjemný pocit, že ten krokodýl za námi jede. Byl jsem docela rád,když jsme dorazili ke břehu a stáli zase pevnou nohou na zemi. Koukám se na hladinu a najednou: plácnutí ve vodě, náš přítel se s námi asi loučí, zřejmě nás eskortoval k břehu, aby se ujistil, že se nám nic zlého nepřihodí.... Až na to, že jsem si 2,5 hodiny připadal jak na Amistadu, to byla super vyjížďka. Jezero St. Lucia je součástí národního parku Greater St. Lucia Wetland Park - unikátního biotopu na jihovýchodě Jižní Afriky. Holeně mám spálený, až se mi na nich dělají puchejře. Chodím, jako bych v šortkách zapomněl ramýnko, ale co se spálí, to se nakonec oloupe a zase bude dobře.

Naštěstí, když dorazíme do Durbanu, je pod mrakem, což mé holeně vítají, ale hlavně je Štědrý večer, tak že vyrážíme na večeři. Kapra s bramborovým salátem tu nemají, ale bez ryby nebudeme. Pořádný talíř sushi a makki taky není k zahození a tak trávíme Štědrý večer ve společnosti asiatů - nejspíš číňanů, neboť ten bordel co po nich zbyl na stole a okolo můžou udělat jenom praví číňani. Na první svátek vánoční obvykle chodíme po příbuzných na návštěvu, my jsme se šli potápět se žraloky, což může být občas bezpečnější než kdejaká rodiná návštěva. Když se vrátíme večer na hostel, tak nás přivítají poměrně hlasité "výkřiky radosti" a frekvenčně vyladěný hekání nějaké slečny z vedlejšího pokoje - nu což, zřejmě si rozbalují "dárky" MERRY CHRISTMASS!!

5412 km po cestách necestách států jižní Afriky, to je pořádná láce kilometrů. Takto alespoň zní údaj na tachometru našeho trucku, který nese jméno Cash. Je to vzdálenost z Kapského Města až k "dunícímu kouři", tedy k Viktoriiným vodopádům. Připočítám-li k tomu cestu zpět do Johannesburgu a toulání po celé Jižní Africe, bylo by to celkově něco mezi 8 a 9 tisíci kilometry. Na naší cestě jsme projeli Jižní Afriku, Svazijsko, Namíbii, Botswanu a Zimbabwe a frázi "T.I.A." jsme použili a slyšeli mnohokrát. Afrika je totiž místem, které má svá specifika. Pro mě je Afrika místem, kam se rád vracím, je to srdeční záležitost - buď jí miluješ, nebo nenávidíš. Tedy ještě jednou a určitě né napsledy:

"This is Africa" ...pohledem hledáčku fotoaparátu...

africa_199_ram.jpg

Chameleón, Spitzkoppe Namíbie
IMG_0646_ram.jpg
Ženy kmene Herero, Namíbie
IMG_07251_ram.jpg
Západ slunce na jezeře St. Lucia, JAR
IMG_07258_ram.jpg
Oltář zulské šamanky, leopardí kůže je znak moudrosti, St. Lucia JAR
IMG_07285_ram.jpg
Zulští tanečníci divoce vykopávají nohy, St. Lucia JAR
IMG_07444_ram.jpg
Tulení ostrov, Hout Bay Kapské Město JAR
IMG_07537_ram.jpg
Hout Bay - pohled z Chapmans peak, Kapské Město JAR
IMG_07563_ram.jpg
Samice pštrosa, v blízkosti Mysu Dobré naděje JAR
IMG_07593_ram.jpg
Kolonie tučňáků, Simon ́s Town, Western Cape JAR
IMG_07614_ram.jpg
Pohled na útesy Western Cape a Indický oceán z Cape Point, JAR
IMG_07631_ram.jpg
Mys dobré naděje - nejjihozápadnější výběžek afrického kontinentu, břehy Mysu jsou omývány Atlanských oceánem, zhruba 3 kilometry východně se nachází Cape point, kde se slévají vody Indického a Atlanského oceánu, JAR
IMG_07747_ram.jpg
Centrum Kapského Města, pohledem kousek od přístavu, JAR
IMG_07764_ram.jpg

Hudebník, Kapské Město JAR

IMG_07806_ram.jpg
Clifton bays, pohled z vrtulníku, Kapské město JAR
IMG_07818_ram.jpg
Signální hora, Kapské Město, pohled z vrtulníku, JAR
IMG_07846_ram.jpg
Stolová hora, přístav a centrum Kapského Města, JAR
IMG_07885_ram.jpg
Mládě škorpióna, Cederberg mountains JAR
IMG_07898_ram.jpg
Mládě škorpióna, Cederberg mountains JAR
IMG_07933_ram.jpg
Vítejte v Namíbii, v zemi kde je 90% silnic prašných a kamenitých
IMG_07962_ramI.JPG
Fish river canyon, údajně nejstarší a 3 největší kaňon na světě, Namíbie
IMG_08038_ram.jpg
Sesriem canyon, Národní park Namib Naukluft Namíbie
IMG_08115_ram.jpg
Východ slunce u Duny 45, Národní park Namib Naukluft Namíbie
IMG_08193_ram.jpg
Výstup na Dunu, národní park Namib Nukluft Namíbie
IMG_08202_ram.jpg
Panorama písečných dun, národní park Namib Naukluft Namíbie
IMG_08281_ram.jpg
Pelikán, váží pouhé 3-5kg, ačkoliv jeho rozpětí křídel dosahuje až 2m, Walvis Bay Namíbie
IMG_08374_ram.jpg
Mláďata tuleňů, Walvis Bay, Namíbie
IMG_08395_ram.jpg
Opuštěný maják, Walvis Bay Namíbie
IMG_08585_ram.jpg
Spitzkoppe, Namíbie
IMG_08664_ram.jpg
Západ slunce pozorovaný z obrovského cca 40m vysokého balvanu, Spitzkoppe Namíbie
IMG_08683_ram.jpg
Západy slunce jsou pýchou Afriky... Spitzkoppe, Namíbie
IMG_08701_ram.jpg
Nádherná Agama, Kamanjab Namíbie
IMG_08744_ram.jpg
Ženy kmene Himbů nosí na sobě 12-15kg ozdob, Kamanjab Namíbie
IMG_08788_ram.jpg
Ženy kmene Himbů si potírají pokožku a vlasy pastou z hlíny, Kamanjab Namíbie
IMG_08794_ram.jpg
Mladá dívka z kmene Himbů, Kamanjab Namíbie
IMG_08802_ram.jpg
Obydlí Himbů, Kamanjab Namíbie
IMG_08855_ram.jpg
Veverky Kapské, národní park Etosha Namíbie
IMG_08869_ram.jpg
Veverky Kapské, Etosha Namíbie
IMG_08897_ram.jpg
Zebry, národní park Etosha Namíbie
IMG_08905_ram.jpg
Oryx, tato antilopa je natolik plachá, že je schopna spáchat sebevraždu, například skokem do plotu či ze srázu, pokud se k němu neopatrně přiblížíte v autě. Na druhou stranu dokáže být oryx velmi nebezpečný, šetří energií, a proto místo náročného útěku raději zaútočí na protivníka. Jeho dlouhé a ostré rohy už probodly nejednoho dobrodruha, či jiné zvíře. Namíbie má oryxe ve znaku. Oryxové v poušti Namib se obejdou bez vody a mohou takto žít dlouhé roky. Etosha Namíbie
IMG_08939_ram.jpg
Antilopa skákavá, Etosha Namíbie
IMG_08951_ram.jpg
Nosorožec dvourohý, Etosha Namíbie
IMG_08977_ram.jpg
U jezírka jsem zůstal asi dvě hodiny a mohl tak vyfotit krásný západ slunce, Etosha Namíbie
IMG_09001_ram.jpg
Lví hrátky, Etosha Namíbie
IMG_09014_ram.jpg
Lví hrátky, Etosha Namíbie
IMG_09058_ram.jpg
Nádherná skupinka oryxů a zeber, Etosha Namíbie
IMG_09072_ram.jpg
Pakůň a jeho mládě, Etosha Namíbie
IMG_09080_ram.jpg
Impala, Etosha Namíbie
IMG_09084_ram.jpg
Dik-Dik, nejmenší antilopa na světě, Etosha Namíbie
IMG_09098_ram.jpg
Není to sranda ochutnat tu výbornou šťavnatou trávu s takovým krkem, žirafy, Etosha Namíbie
IMG_09114_ram.jpg
Kostel, Windhoek Namíbie
IMG_09138_ram.jpg
Křováci, Gweta Botswana
IMG_09148_ram.jpg
Křováci, Gweta Botswana
IMG_09204_ram.jpg
Křováci, uvítací tanec u ohně, Gweta Botswana
IMG_09404_ram.jpg
Loďka se nazývá mokoro a člověk, který ji řídí je poler, Okavango Botswana
IMG_09422_ram.jpg
Nádhera denních leknínů, Okavango Botswana
IMG_09563_ram.jpg
Západ slunce na hroším jezírku, Okavango Botswana
IMG_09574_ram.jpg
Nádherný opeřenec, Okavango Botswana
IMG_09602_ram.jpg
Mírně nazlobený slon, národní park Chobe Botswana
IMG_09622_ram.jpg
Samec antilopy Kudu, národní park Chobe Botswana
IMG_09624_ram.jpg
Impala, národní park Chobe Botswana
IMG_09676_ram.jpg
Krásný Ostnák africký, národní park Chobe Botswana
IMG_09696_ram.jpg
Bůvol, národní park Chobe Botswna
IMG_09707_ram.jpg
Čáp Marabu, národní park Chobe Botswana
IMG_09709_ram.jpg
Prase bradavičnaté, být líný jako prase má asi reálný základ..., národní park Chobe Botswana
IMG_09876_ram.jpg
Viktoriiny vodopády, hlavní vodopád má 93 metrů, Zimbabwe
IMG_09928_ram.jpg
Viktoriiny vodopády, alias "dunící kouř" jsou úchvatné, Zimbabwe
IMG_09979_ram.jpg
Viktoriiny vodopády a řeka Zambezi, pohled z vrtulníku, most je hranicí mezi Zimbabwe a Zambií
IMG_10055_ram.jpg
řeka Zambezi a stařičký parník African Queen, Zimbabwe
IMG_10152_ram.jpg
Hroch, samice brání své mládě a snaží se nás zastrašit, Zambezi Zimbabwe
IMG_10177_ram.jpg
Hroši, matka a její mládě, řeka Zambezi Zimbabwe
IMG_10268_ram.jpg
Opuštěné chladící věže, kde se dnes skáče bungee jumping, Johannesburg JAR
Autor: Petr Čunderlík | úterý 23.2.2010 13:10 | karma článku: 25.03 | přečteno: 4438x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Jaromír Šiša

Celoroční putování kolem Svitavy a Svratky, přes Brno až na Kníničskou přehradu,

což je zapomenutý termín, a tak srozumitelněji řečeno...Když rampluje zoncna, hodím dečmena pod křídlo, klofnu do šrajtofle pětikvalt a valím smirglem špiclovat kocóry na Prýgl...a každému je cíl naprosto jasný. Tak šup, valíme.

19.2.2019 v 8:41 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 656 | Diskuse

Marek Trizuljak

Pilot, kterej zahnul, je asi děsivej sluníčkář

A ještě k tomu lepšočlověk, zvláště když zahnul ráno, za východu slunce hnedle nadvakrát. Horšočlověk takové výkony nezvládne, protože ve venkovské kavárně páté cenové skupiny se to naučit nemůže :-D

18.2.2019 v 21:40 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 755 | Diskuse

Lucie Plicová

Šumavské pláně v bílé stopě "obrazem"

Běžkařské výlety ze Zadova, Kvildy, Modravy v bílé stopě po šumavských pláních patří mezi lyžařskou klasiku.

18.2.2019 v 15:21 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 292 | Diskuse

Lucie Plicová

Barcelona půlmaraton aneb po stopách Gaudího ve městě architektury

Pokud na nedělní závod přijíždíte na poslední chvíli, nemusíte mít obavy, že by vám z města něco uniklo. Trasa půlmaratónu totiž vede kolem všech velkých zajímavostí, na něž si jen dokážete vzpomenout.

18.2.2019 v 13:19 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 202 | Diskuse

Karel Boháček

Snadno se s ní loučím, mám rád žhavější (klima)

Dvě mobilovky jako loučení se zimou. Fotil jsem je, když s autem zapadl ve snéhu na lesní odbočce a čekal na pomoc s vyproštěním.

18.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 343 | Diskuse
Počet článků 198 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4115

syn, bratr, strýc, bratranec, bohužel již nejsem vnuk, za to jsem šťastný "táta" dvou psích slečen, milovník přírody a sýrů, cestovatel, Afričan, fotograf, posluchač "dobré" hudby, squashista, čtenář, rejpal, filmový divák, vděčný strávník, barman, lenoch...

více na webu: www.petrcunderlik.cz


najdete mě také na facebooku:

Petr Čunderlík Photographer


 

Najdete na iDNES.cz