podle mě úmyslně překreslujete fakta. Otázky v referendu byly jiné. "Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?" a "Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?"   Otázka  první je jasná a druhá je fakticky o tom zda Krym se stane samostatným státem. Původní ústava z roku 1992 totiž dávala Krymu mnohem větší autonomii a jako takový by nemusel být vyžadován souhlas Kyjevu pokud by se Krym chtěl trhnou.

jste evidentně velmi ale velmi vnímavý a když bude hledat pečlivě, tak určitě najdete i jiné nesrovnalosti...

Z posledních 60 let nadvlády Ukrajiny nad Krymem bylo 40let pod vládou nejvyššího sovětu. Celkově článek vyznívá jako plačky zhrzeného děcka, které zveličuje svou ublíženost.

tak důležité je, že jste potvil, že to je ukrajinské území... ostatní slinty jsou navíc...

Poněkud nesourodě napsaný článek, pokud bych chtěl být zlý, napsal bych demagogicky. Např. jak souvisí Schenghen s Ukrajinou?

Nechci nijak hájit Rusko, je to prostě imperiální velmoc s imperiálním chováním. Jako USA. Tuším, že v dobách postudenoválečných dalo NATO garance, že se dále rozšiřovat nebude. Stejně jako EU neměla jít tak daleko. Pravdou tedy je, že Rusko se může cítit ohroženě a také, že pak nemůže zrovna věřit takto nedodržovaným slibům.

Zrovna tak je faktem, že demokratický prezident byl svtžen násilným pučem. Nebo chcete obhajovat demokratickou cestu molotovů a dlažebních kostek? Se zcela zjevnou podporou nácků, odkazující se dokonce na jednotky SS. Zvláštní je, že v jiných případech to USA a EU odsoudí a dneska naopak pučistům tleská.

A když porovnáme imperiální chování, opět je zajímavý rozpor: Rusko se snaží řešit nebezpěčí (ať skutečné nebo domnělé) na vlastních hranicích a je to fuj. Když USA vojensky zakročí v rámci "zájmů USA" na druhé půlce světa, ještě se tomu tleská. Rusko chrání své občany na Krymu a je to špatně. USA vletí do Iráků pod falešnou záminkou ZHN - a sami to pak přiznali- a je to OK. (Neobhajuji Saddáma, ale ten vojenský útok na suverénní zemi.)

Myslím, že demokraticky smýšlející je ten, kdo uzná i výsledky, které se mu nelíbí. Ale referendum na Krymu EU neuznala už předem. Podle pozorovatelů bylo korektní, dopadlo docela jednoznačně. I kdyby dopadlo 60/40, byla by to jasná většina. Ale je vidět, že mnozí demokrati demokraticky uznávají názory... pouze ty stejné, jako jsou jejich.

připomínáte mi malé děcko, Péťu, který rozbije hračku Jeníčkovi a když ho ostatní okřiknou, že tohle se teda nedělá, tak se obhajuje tím, že Fanoušek taky rozbil hračku Josífkovi a proč by jako nemohl i on když to mohl Fanoušek... fuj Kratino fuj! hračky se nerozbíjejí a státy se neokupují...

Problém všech tlučhubů, rusofilů, eurofilů, pisálků a odborníků vůbec je absolutní vakům ve vzdělání, zejména v historii, nemluvě o historii zájmového území.

Proto kdokoliv vyslovuje spousta černobílých soudů (viz zde Čunderlík), které jdou vzájemně  proti sobě.

Další a velmi závažný problém je, že totéž se týká i politiků, jejichž hlavní vodítko je průzkum názorů u potencionálních voličů, politická korektnost (proto min. zahraničních věcí Zaorálek, muž odkojený rodnou stranou a přisluhovač všeho rudého je nyní bojovník proti Kremlu bez bázně a hany).

Všem dohromady chybí racionální náhled podpořený širokým vzděláním. Proto ty unáhlené rozhodnutí a soudy bez odpovědnosti k naší budoucnosti.

to víte, svět se opět šikuje do dvou nesmiřtelných nepřátelských táborů a stejně tak se bohužel polarizuje myšlení jistých lidí jako je pan Čundrlík. Pravda je, jak to tak bývá někde uprostřed. To však nemůže zabránit všem polarizovaným, aby hledali chyby jenom na druhé straně, při tom jim uniká, že to není tak černobílé...Vyhraněné polarizované názory nabízí snadné řešení a jsou velmi nebezpečné.

Paralela s Hitlerem je absolutně mimo. Situace na Krymu nemá nic společného ani se situací v roce 1938, ani 1968. Nejbližší historická paralela je anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem v roce 1908:

Do této doby formálně turecké území bylo fakticky okupováno a vojensky i civilně spravováno habsburskou monarchií již od roku 1878.

Po revoluci v Turecku v létě 1908 přistoupila habsburská monarchie k anexi, která měla být mj. výrazem energičtější orientace v balkánské politice.

Anexe vyvolala v Evropě velkou diplomatickou a politickou krizi, jež byla bezprostředně urovnána na jaře 1909 po smlouvě mezi habsburskou monarchií a Tureckem o finanční náhradě.

Dlouhodoběji zůstala anexe kritickým východiskem neurovnaných poměrů na Balkáně a jedním z hlavních podnětů rozpoutání první světové války.

Jak psal jinde jinej čtenář..

Na Krymu není ruská armáda, je tam domobranááááááááá.......

Vynikající článek

Vynikající článek, karma, samozřejmě. 

Za tento blog te nekteri kamaradi Rusu "ukrizujou"

všichni co nesouhlasí jsou kamarádi Rusů - máte velmi zjednodušený pohled na svět

já teda nejsem žádný zastánce anexe Krymu k Rusku, ale kladu si jednu zvídavou otázku. Kde jsou všichni ti majdanisté, kteří byli ochotni za svobodu Ukrajiny položit život? Kde jsou ty autobusy svážející povstalce ze západní Ukrajiny do Kyjeva a proč se stejnou vervou nejezdily bránit svobodu na Krym? A kde jsou všichni ti tlučhubové, kteří vyhrožují sankcemi a nakonec udělají jenom to že dvaceti nějakým prominentům zmrazí účty?

Jedna historická paralela s Hitlerem se tu skutečně nabízí. Když vtrhl Hitler v roce 1941 na Ukrajinu, byl vítán jako hrdina, protože to Ukrajinci brali jako osvobezení od Stalina, který jim tam ve třicátých letech zle zatápěl hladomorem. Ale ukrajinský národ velice brzy prohlédl a zjistil, že to s nima Hitler nemyslí zas tak dobře a že se je v podstatě chystá zotročit. To bylo skutečně nemilé vystřízlibnění z prvotní euforie.

A podobné vystřízlivnění pravděpodobně Ukrajina zažívá už nyní a uvědomuje si k jakému podivnému akce neschopnému spolku se vlastně chce připojit. Nahradit Stalina Hitlerem se ukázalo jako stejně nešťastné jako nahradit Rusko Evropskou unií. Přinejmenším už přišli o územní celistvost.

Takže zde platí známé pravidlo, že národ, který není schopen se poučit ze svých chyb, je nucen svoje chyby opakovat a to se přesně dle mého soudu stalo.

Zvídavost je dobrá vlastnost, ale tady asi odpověď nebude tak složitá. Jsou v Kijevě a na zádní Ukrajině. To snad čekáte, že po několika měsících strávených na Kijevském náměstí, boji v ulicích atd. se obyčejní lidé seberou a pojedou bojovat na Krym? Asi toho za sebou moc nemáte, co?

Srovnávat EU s Hitlerem a Stalinem je opravdu úplně mimo. Podle vašeho příspěvku soudím, že poučení z chyb vám dělá problém a že byste neváhal chyby opakovat. (Mám na mysli laciné zavrhnutí EU a v radostné euforii z "osvobození" se dostat pod vliv Ruska).