Petr Čunderlík

Ve stínu krále... (fotoblog)

18. 03. 2016 9:24:14
Keňa! Můj druhý domov, srdce Afriky a místo, kam se vždy rád vracím. Žluté pláně Masai Mary, červená zem v Tsavu a majestátní Kilimandžáro v parku Amboseli spolehlivě rozbuší mé srdce. Afriko, má velká lásko, zase jsem doma!

Jezdím do Afriky už více jak 10 let, první návštěva v roce 2004 mi změnila a nasměrovala život, cítím se zde šťastný a přes veškeré problémy, které v Africe jsou, mám tuhle část naší planety rád. Zde se před miliony lety začal vyvíjet moderní člověk, zde se máme pořád co učit!

Letadlo dosedlo měkce na ranvej v Nairobi a já už se nemohl dočkat, až se opět nadechnu čerstvého vzduchu, který mi vždy neomylně prozdradí, že jsem v Africe. Kombinace hlíny, prachu a všemožných vůní je jedinečná a usvědčuje pilota, že dorazil do správného cíle. Na letišti nás čeká Michael, který nás rovnou vezme do Amboseli. Cesta bude příjemná, ale ještě se zastavíme pro zásoby v Nakumattu a na moje oblíbené místo v parku Uhuru v centru Nairobi.

V celé Keni probíhá posledních několik let masivní výstavba dopravní infrastruktury, pryč jsou tak časy šílených cest, kterými bylo cestování po Keni pověstné. Za vše může čínská poptávka po surovinách, kterou se jim daří uspokojovat v Africe, na oplátku pak Číňané staví cesty pro transport "svých" surovin po kontinentě a z toho profituje i místní ekonomika. Číňané si již několik let tímto způsobem upevňují svůj vliv v celé Africe. Kdysi bývala cesta mezi Mombasou a Nairobi 13h utrpením, dnes už po téměř celé délce vede krásná silnice. Tempo sice není kvůli udýchaným náklaďákům kdovíjak závratné, ale kdo by chtěl v takové krajině pospíchat!

Po pár hodinách jízdy jsme na hranici parku Amboseli, v místě, kterému dominuje nejvyšší hora Afriky - Kilimandžáro. Pamatuji si ještě časy, kdy vrchol této monumentální hory pokrývala sněhová čepice, ale v současnosti už toho sněhu a ledu na vrcholu moc není... I tak je ale pohled na Kilimandžáro nezapomenutelným zážitkem - uvidíte ho však pouze brzy ráno nebo v podvečer, protože během dne je většinou zahalené v mlze a mracích.

Letos se chci ze všech zvířat nejvíce soustředit na lvy. Vždy je tak trochu opomíjím ale letos to bude můj hlavní objekt zájmu. Nejenom, že lvů v celé Africe podstatně ubývá - můžou za to samozřejmě lidé, kteří jim berou jejich území, ale také pytláci - což je asi největší problém se zvířaty v dnešní Africe... Chci o těchto zvířecích králích zjistit co nejvíce a vidět je ve všech možných situacích, dneska si však užiji pouze jízdu skrz park Amboseli do našeho kempu a zkusíme odhadnout lví místa na příští dny.

Miluji africké večery, které dokáží vykouzlit atmosféru dávných časů, okamžiky, kdy slyšíte smát se v dáli hyenu a jako protipól se ozývat hlubokými hrdelními zvuky lvy, kteří se chystají na noční hostinu. Slunce již zapadlo a poslední paprsky slunce rozehrály na obloze divadlo plné barev a stínů. Zítra je ale taky den a v Africe vstáváme brzy!

Usínám ve stanu během několika vteřin, se spaním nemám nikdy problémy, a protože jsem celou noc poctivě řezal dříví, probudím se odpočatý v pět ráno. Ještě za tmy vyrážíme na první cestu za lvy.

I když byl zraněný a kulhal na pravou přední tlapku, vyzařovala z něho nesmírá síla a hrdost, a ačkoliv se nemohl dobře pohybovat, pořád to bylo zvíře, před kterým je potřeba mít respekt. Pomalým krokem se v ranním slunci blížil k našemu místu, najednou se zastavil a otočil hlavu směrem ke své smečce. Po chvíli zmizel ve vysoké trávě a ze lví smečky se ozval hlas jeho bratra, který ho volal... Naléhání jeho bratra však nemělo odezvu. Věřím, že to nakonec zvládne, protože lvi jsou bojovníci a králi zvířat jsou právem. A jak říká Michael: "Lions never give up, never!!!"

Dny pomalu plynuly a my jsme si zvykli na naše africké tempo, ráno vstát v pět, odjet ven, před polednem se vrátit, vytřídit materiál a kolem třetí odpoledne na druhou směnu, návrat po sedmé hodině, večeře, třídění a dlouhé povídání o dnešních zážitcích a příprava na následující den.

Po pár dnech byla naše krátká návštěva Amboseli za námi a my se přesunuli na sever do národního parku Tsavo East. Červení sloni jsou hlavním lákadlem tohoto parku. Můžete zde však vidět mnoho dalších zvířat, od malých ptáčků mandelíků, přes všemožné býložravce až po buvoly, žirafy, slony a kočky. NP Tsavo se dělí na svoji východní a západní část, rozděluje jej silnice z Mombasy do Nairobi a jedná se o největší z keňských národních parků.

Hned druhý den v Tsavu jsme měli štěstí! Ve vysílačce něco zapraskalo a Michael šlápl na plyn a na asi 20 minut se úplně odmlčel. Letěli jsme jako blázni a já věděl, že kvůli gazele to nebude - buď lev nebo gepard, to je jasné!

Lvi dokáží neuvěřitelně rychle spořádat velkého býložravce, nicméně v tomto případě byli na místě pouze tři lvice, věděli jsme, že lvi budou žrát celou noc, a proto se na stejné místo můžeme vrátit ráno. Kousek od onoho místa bylo napajedlo, tak že se jednalo o ideální místo pro lví hostinu.

Tak jak jsme večer lvy opustili, tak jsme je ráno na stejném místě našli. Jejich břicha byla plná k prasknutí, tak že dneska se lvy už nic nebude - celý den budou jenom ležet a trávit potravu. Lvi jsou totiž velmi precizní, co se jejich odpočinku týče, touto činností totiž denně stráví i více jak 20 hodin.

Tsavo, jako správný hostitel nám nabídlo i jeden mimořádný zážitek a tím byl lov geparda, ale to si nechám až na jeden z dalších blogů.

Náš pobyt v Tsavu byl u konce, a protože jsme byli mezi zvířaty už dost dlouho a před námi bylo téměř dalších 14 dní v Masai Maře, rozhodli jsme se zrelaxovat na vrcholnou část našeho pobytu na plážích Indického oceánu. Volba padla na Zanzibar, jehož hřebíčková vůně mi před lety utkvěla v paměti při častých posezeních v mombasském přístavu, kdy mi ranní bríza přinášela vůni toho ostrova přímo pod nos. Z Keni jsme proto na pár dní odletěli na tento ostrov koření.

Po pár dnech se znovu na letišti setkáváme s Michaelem. Tenhle chlapík s námi strávil skoro měsíc a jeho nakažlivá rozvážnost a vždy dobrá nálada je přesně to, co na něm obdivuji. Ranní špička opadla a my jsme vyrazili na západ k hranicím s Tanzánií do Masai Mary.

Cesta se pomalu vine do kopců až nad 2000 metrů nad mořem k hranici Velké příkopové propadliny. V Naroku zastavujeme na krátkou pauzu, doplníme naftu a hurá na poslední část naší dnešní cesty. Opouštíme dobrou silnici, posledních cca 70km obstará starý dobrý kostitřas made in Kenya. Řádně naklepaní dorážíme do našeho kempu u brány Oloolaimutiek Gate. Tuhle část Masai Mary ještě neznám, tak se sem letos podíváme, navíc je zde hlášeno hodně lvů a Velká migrace je teprve na začátku!

Je to trochu zapomenutý východní cíp této světoznámé rezervace, který je vzdálený půl dne jízdy od legendární řeky Mary, ale právě proto ho chci vidět. Zatím jsme měli letos na lvy štěstí a nehodlám na tom nic měnit ani tady. Pro jistotu jsem vše pojistil nákupem lvího zubu od Masajů, takže je to zařízené a můžeme vyrazit!

Nebyli jsme v parku ani 30 minut a přišel nás přivítat pár lvů v ranním světle. Halelůja, zařval by každý průvodce turistů, kteří sem jezdí ve velké míře kvůli těmto kočkám - nedopřát turistům vidět lva je pro mnohé průvodce černá můra. Příroda je příroda, ale turisté platí nemalé prostředky za možnost vstoupit do Masai Mary, proto neuvidí-li turisti lvy, nedostaneš dýžko!! Někteří návštěvníci jsou velmi zpovykaní a myslí si, že jsou průvodci bozi, kteří snad zvířata řídí vysílačkou a nechápou, že se jedná o divokou přírodu, kde ona rozhoduje co vy uvidíte! Dnes ráno ale mohli být všichni spokojení, až na ty, kteří vyrazili do parku v 10 ráno...

Protože jsou samice lehčí a menší, jsou hbitější a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus.

Lvi se páří několikrát za hodinu, akt trvá pouze pár vteřin, ale opakuje se tak po mnoho hodin až několik dní v kuse. Lvi se páří všude, nevyhledávájí žádná speciální skrytá místa, jako třeba levharti. Narazit na pářícího se lva tak není problém, pokud tedy víte, kde lvy hledat... :-)

Jednooký, ale pořád král! Mnohé šrámy z dávných bitev naznačují, že se tento chlapík vzájemných výzev nebál. Lví souboje patří ke koloritu lvího života.

Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150–250 kg; samci vážící přes 200 kg jsou však poměrně vzácní. Dospělí lví samci tedy váží průměrně asi 180 kg. Samice dosahují hmotnosti 120–150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg, jednalo se však o obézního jedince.

Samci dosahují délky 170–250 cm. Samice zhruba 140–175 cm. Ocas měří 70–100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý bodec. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.

Populace lvů utrpěla za posledních několik desetiletí zdrcující úder. Ze zhruba 100-150 tis. kusů v devadesátých letech 20. století se propadly jejich stavy na nynějších cca 25tis. kusů po celé Africe. Lev se tak stává ohroženým druhem a je možné, že pokud se nezmění přístup lidí k této šelmě, že naše děti uvidí lva už jenom v ZOO. Důsledky takového stavu by byly v Africe devastující - každé zvíře má svou nezastupitelnou funkci v přírodě a u lva, jako vrcholového predátora, to není výjimka.

Lví mláďata to nemají v přírodě jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. I když patří lví rodičové k nejurputnějším obráncům svých potomků, číhá na malé lvíčky mnoho nebezpečí. Ať už se jedná o cizí samce, kteří zabíjejí cizí mláďata proto, aby se mohli sami spářit s jejich matkou, tak nelze zapomenout i na hyeny a levharty a v neposlední řadě i na slony a buvoly, kteří rádi rozdupou malého lva, pokud se jim připlete pod nohy. Věku dvou let se proto dožije jen každé páté mládě!

Vidět malé lvy hrát si tak patří k zážitkům, kterých si vážíte, a když jich je najednou šest, máte pocit, že jste vyhráli ve sportce. Březost samice trvá 100–120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících.

Lvi jsou masožraví predátoři, kteří projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.

Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.

V náručí mámy se cítí bezpečně každé stvoření, lvy nevyjímaje!

Už jsme se přiblížili asi moc, je čas zacouvat...

Masai Mara je krásná, a i když ji znáte z východu na západ a ze severu na jih, tak stejně vám dokáže nabídnout pohledy, které vás překvapí a rozhodně nikdy neomrzí... Přichází déšť...

Náš pobyt v Keni pro tentokrát skončil, zbývala už jenom cesta domů, loučení na letišti a ujištění, že se zase uvidíme. Tak se měj Afriko, už teď mi chybíš...

Přeji všem příjemný den!

Autor: Petr Čunderlík | karma: 24.72 | přečteno: 1252 ×
Poslední články autora