Evropu a Evropany už hodně dlouho neberou za jejími hranicemi příliš vážně a mohou si za to Evropané sami, neboť podlehli falešnému dojmu, že lze vše vyřešit dohodami - kéž by tomu tak bylo, ale bohužel není. Ukázalo se to v roce 1938, 1956, 1968 a v dalších letech. Neschopnost Evropanů vidět a bránit se nebezpečí dříve, než toto stojí před jejím prahem je už legendární. Z těch největších průšvihů nás pak musí tahat spojenci z USA a dalších států mimo Evropu. Byli to především američtí vojáci, kteří umírali na francouzských a italských plážích při osvobozování Evropy od nacistického Německa, byli to ale i sovětští vojáci, kteří umírali na východní frontě, byl to Regan, který uzbrojil SSSR a pomohl zbourat v Evropě železnou oponu, atd. Dlouhodobě a s trvalou tendencí se tak ztrácí vliv Evropanů na dění mimo, a co je nejhorší, i vně svých vlastních hranic. Posledním dobrým evropským politikem byla Margaret Thatcher, která se příkladně starala a hájila zájmy své země.
Co mě však naplňuje pocitem beznaděje ještě víc než předposranost Evropanů, je postoj USA. Okupanti z Ruska vtrhnou se svojí armádou na Ukrajinský Krym a reakcí z Oválné pracovny je, že naoplátku nepřijedou na summit G8 do Sochi - prezident Putin se musí smát, až se za břicho popadá. Rusko si je vědomo této slabosti Evropanů i USA a proto zcela v klidu vojensky obsadilo Ukrajinský Krym. Vytřelo si tak zadek s mezinárodní dohodou, tzv. Budapešťským memorandem, které podepsalo v roce 1994, a kterým poskytlo spolu právě s USA a GBR plné a zásadní garance národní bezpečnosti a suverenity Ukrajině v hranicích zahrnujících i Krym. Na oplátku se Ukrajina rozhodla zničit zásobu svých jaderných zbraní. Kdy jindy než v okamžiku, kdy Rusko jednoznačně poruší mezinárodní smlouvu jejímž účastníkem je i USA a GBR a zahájí okupaci suveréního státu je potřeba jednat razantně a bez servítek!?
Směšné jsou především argumenty, proč tak Rusko činí, snaha vyvolat dojem, že je na Ukrajině nějak ubližováno obyvatelům ruské národnosti je zcela nepravdivé tvrzení, které dokonce odmítají i samotní obyvatelé Krymu, kterých se to má týkat, stejně tak argument o humanitární katastrofě je sci-fi, které má s realitou společné asi tolik, jako opravdový zájem Kim Čong-una o blahobyt svého obyvatelstva.
Svět prostě není rozkvetlou loukou plnou motýlů, svět je krutý a ne vždy vyhrává Einstein. Mnohdy vítězí Darwin ve své nejsurovější podobě. S králem jednej královsky a s hulvátem hulvátsky! Přizpůsobit se protivníkovi a pochopit, co uznává a co ne, je jedním ze základních kamenů k tomu, abych mohl uspět. Tam kde někdo pochopí tvrdá slova a ekonomické sankce, tam jiný potřebuje "zaparkovat tank" před vchodem.
V této situaci je mi sympatický postoj Poláků, kteří iniciovali jednání NATO, neboť stejně jako ČR má s Ruskem své zkušenosti a vědomi si hrozby ze strany Ruska se nebojí o tomto hovořit a především konat. Poláci mi vůbec jsou sympatičtí svojí schopností jít si za svým a třeba proto obětovat i život. Také je to v Polsku vidět a i když mají spousty problémů, nelze nevidět, že jejich vyrovnání se z vlastní historií a schopnost prosazovat svoje zájmy je na mnohem vyšší úrovni než je tomu u nás. Mrzí mě však, že tento krok nebyl společným krokem právě Čechů a Poláků, ale na to máme u nás doma příliš prorusky orientované zastupitele.
Rusko potřebuje evropské peníze za suroviny stejně jako Evropa potřebuje ruské nerostné bohatství, ten vztah je prostě oboustranně potřebný a výhodný. Přílišná obava Evropanů o dodávky ruských nerostných surovin není na místě a neměla by být důvodem, proč se nekoná. Tím by neměla být i jednoznačná a nezpochybnitelná vojenská síla Ruska, protože ani v ruském zájmu není začít nákladnou a devastující válku. Rus není hloupý, pouze spoléhá na to, že Evropané na sobě nechají štípat dříví a nechtějí se dostat do konfliktu s Ruskem. Byl bych rád, pokud by se nyní prezident Putin přepočítal...