Nejjednodušeji se dostanete z Jávy na Bali, pokud nastoupíte v Ketapangu na trajekt do Gilimanuku. Cesta je krátká a i s nutnými prodlevami jste za hodinu na ostrově, dále pak můžete jet místní dopravou. My jsme se nahrnuli k autobusu, který jel jižní stranou ostrova - hledání vhodného spoje nebylo až tak složité, neboť je zde pouze jedna hlavní silnice. V narvaném místňáckém autobuse, připomínajícím svým vzezřením spíše pojízdnou rakev, to celkem žilo, neboť jsme pro celé osazenstvo byli příjemným zpestřením jejich cesty. O co byl však stav autobusu horší, o to více odvážnější byl jeho řidič, který se řítil jako šílenec a nedával všudypřítomným mopedistům šanci na chybu a za neustálého troubení míjel každého chudáku na prskoletu v blízkosti ne větší, než pár centimetrů. Naštěstí jsou místní řidiči a chodci vycvičení a tak se nic nestalo, ale v očích "dobrého" Evropana se onen řidič jevil jako nesvéprávný blázen, který omylem řídil autobus.
Všichni v autobuse měli jasný cíl své cesty, my jsme zatím věděli akorát to, že chceme někam k moři. Během jízdy padlo rozhodnutí, že tím místem bude Pulukan. Jazykem Bahasa nevládneme, byť jsme si několik základních výrazů osvojili a tak jsme jazykovou bariéru vyřešili tím, že jsme si našli ve slovníčku v průvodci výrazy, kterými jsme dali dohromady požadavek "zastavte v Pulukanu u cedule CBS", žena to pak napsala na papírek a poslala přes cestující k šílenému řidičovi a doufala, že to zafunguje - projít uličkou nebylo možné, protože balijské autobusy prázdné nejezdí... Zafungovalo to! Řidič sice zastavil asi 2km za požadovaným místem, ale i tak to byl úspěch - celý autobus nám pak pomáhal vystoupit a vytáhnout batohy - terima kasih! (děkujeme) milí spolucestující! Zbylé dva kilometry jsme urazili na ojeku (motorkář s mopedem, který převáží lidi na zadním sedadle za peníze) - ojekem se stal jeden chlapík z ostrahy banky, vedle které nám zastavil autobus, a jeho známý - prostě jsme se ho zeptali a do pěti minut před námi stály dvě motorky i s řidičem... řešit podobné situace v Indonésii byla zábava....
Před námi se otevřel nádherný pohled na Indický oceán s černou úplně prázdnou asi 2km pláží a malým dvoupatrovým domkem s rýžovým políčkem - fotky nečekejte, užívali jsme si to tam a zpětně musím říct, že to bylo to nejhezčí místo, ze všech pláží, které jsme mohli vidět a nejenom kvůli tomu, že nás pokoj s klimatizací, báječnou snídaní a terasou s výhledem na oceán stál v přepočtu pouhých Kč 400,- na noc, ale hlavně proto, že jsme na pláži byli úplně sami, voda byla křišťálová a vlny báječné - přiznám se, nechtělo se nám odtud, ale zase na druhou stranu nás lákalo vidět i jiné Bali - tradiční, všední, nepřipravené pro oči turistů. Tak se pojďte podívat na pár všedně nevšedních pohledů z tohoto příjemného ostrova...
Centrální Bali - hory, neustále zamlžná krajina a skutečné tradiční Bali najdete v centrálních horách, nechybí všudypřítomná rýžová políčka
Rýžové terasy - nejsou tak impozantní jako na Jávě, ale mají své kouzlo
Obdělávání (kypření) rýžového pole - je to nevděčná práce, chodit hodiny a hodiny v bahně na žhnoucím slunci...
Rýžová pole, palmy a hory - takto si budu pamatovat jižní a centrální část Bali...
V rýžovém poli
Obětiny - Bali je především hinduistické a tím se hodně liší od sousední islámské Jávy, byť lidé jsou příjemní na obou ostrovech. Takové obětiny najdete na Bali téměř všude, nejčastěji před dveřmi domu, pak v autech řidičů, ale i na motorkách, v obchodech, prostě tam, kde lidé v dobré víře uctívají sbé bohy a úlitbou je žádají o přízeň. Rád bych ještě doplnil pro místní hrdinné muslimobijce, že jsme ten hrozný islám na Jávě přežili bez újmy a vzpomínat budeme na pestré šátky na hlavách jávských žen a dívek a na občas praktikujícího věčně vysmátého Golana, velmi ochotného a pracovitého Sukmu, který před lety válčil v džungli Bornea a vlastně vůbec nemáme pocit, že by byl Islám jako celek nějaké zvěrstvo - je to prostě a jenom o lidech, kteří dělají konkrétní činy a jenom za tyto činy ať jsou pak souzeni společností...
Balijská architektura - Monkey forest, Ubud
Hinduistické sochařství - podobné sochy najdete u každého typického balijského domu, ale i kdekoliv jinde - tato sedí u vstupu do Monkey forest v Ubudu
Ještě jedno rýžové pole - všimněte si efektně zavěšených trenýrek, jižní Bali
Makakové (matka s mládětem) - na fotografii vypadají nevinně, ale jsou pěkné potvory, rozkousaly mi obal od stativu a ještě mě chtěly obrat o pas a peníze - to jsem si však nenechal líbit a i když cenily zuby a syčely tak jsem svojí tašku ubránil, pravda musel jsem použít pár kamenů, ale nikdo nebyl zraněn...
Ranní paprsky v Monkey forest - Ubud je, kromě bohatého kulturního dějí, které nabízí svým návštěvníkům, znám také právě tímto lesíkem, ve které žije početná tlupa makaků. Kromě makaků mě po ránu zaujala hra stínů a paprsků
Mládě makaka
Makak na pozorovatelně - Ubud |
Rybářská loďka při východu slunce - Sanur
Rybář
Altánky
Rybář
Poslední zhasne...
Hvězdice pod vodou - žena objevila nádhernou obrovskou hvězdici v moři asi 200m od břehu. V životě jsem větší hvězdici neviděl - tato byla o něco větší než otevřená dospělá ruka velkého muže - voda v Sanuru je opravdu křišťálově čistá
Altánek při východu slunce - přiznám se bez mučení, tyto altánky mě naprosto uhranuly. Každé ráno jsem vstával v půl šesté a šel pozorovat východ slunce a dění na pláži - rybáři, loďky, lidé se psi, atp. - po 3 dny jsem každé ráno čekal na stejném místě na okamžik, kdy vyjde slunce, ale to se vždycky schovalo za mraky a opar a neukázalo se. Až poslední den se objevilo, jako by se chtělo se mnou rozloučit - trpělivost se vyplatila!
Siluety při východu slunce - spolu s ostatními lidmi jsme se na několik minut zastavili a tiše pozorovali ranní představení slunce - nechci působit pateticky, ale to jsou přesně ty okamžiky, na které si vzpomenu v zimě, až mi bude chybět slunce. Tak že díky Bali, bylo jsi příjemným hostitelem...
Fotografie z tohoto článku ve vyšším rozlišení najdete také na stránkách www.petrcunderlik.cz
Přeji všem hezký den!