Zákony je potřeba především dodržovat pane Matějko

Toto je reakce na článek pana Matějky "Může-li zákon stíhat zdravý rozum, je třeba upravit zákon, ne rozum". Pro obhájení líbivého nadpisu svého článku zvolil pan Matějka dva příklady, které jsou dle mého názoru nevhodné a spíše ukazují na nepochopení nebo neochotu pana Matějky dodržovat zákony. Pokusím se svůj názor obhájit argumenty, každý ať si pak udělá svůj názor.

.

Příklad první: kauza opilého řidiče autobusu, kterého cestující vyhodil od volantu a poté autobus sám odřídil

Fakta jsou jasná: Opilý řidič autobusu byl vyhozen od volantu jedním cestujícím, který poté sám sednul za volant a odvezl ostatní cestující do stanice, kde předal klíčky řidičovi a šel domů. Oním cestujícím byl pan Vojtěch Balog. Nyní mu hrozí stíhání za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci a taktéž mu hrozí stíhání za nepřekažení trestného činu - to za to, že vrátil klíče opilému řidičovi, který poté opětovně sednul za volant a s autobusem odjel.

Zcela jistě lze souhlasit s tím, že pan Vojtěch Balog jednal v dobrém úmyslu. Jakmile si totiž uvědomil, že je řidič autobusu opilý, tak ho s obavou o život svůj a především svých dětí a snad i spolucestujících vyhodil od volantu. Potud je vše naprosto v pořádku a za tohle panu Balogovi tleskám a rozhodně zaslouží poděkování, že odvrátil možné nebezpečí. Už méně souhlasím s jeho dalším jednáním a to odřízením autobusu do stanice. Nechci si hrát na generála po bitvě, ale osobně by mi přišlo moudřejší raději zavolat policii, vyčkat jejich příjezdu a zároveň se spojit s autobusovou společností a domluvit se na případném odvozu nebo povolení autobus odřídit (snad měl alespoň jeden z cestujících u sebe mobilní telefon, telefonní číslo lze získat několika způsoby - z telefonu řidiče, případně informační linky, apod.) Pan Balog si pravděpodobně vůbec neuvědomoval, že svým jednáním porušil zákon a já to po lidské stránce chápu, neznamená to však, že zákon porušen nebyl - nakonec neznalost zákonů neomlouvá a cestující zcela jistě nebyli v krajní nouzi, aby musel manipulovat s cizím vozidlem - to nejhorší, co se všem mohlo stát je chvíli počkat a to skutečně nelze popsat jako krajní nouzi.

Nelze akceptovat, aby mohl kdokoliv manipulovat bez souhlasu majitele s cizím vozidlem jenom proto, aby si ukrátil čas, navíc ještě jedná-li se o autobus plný cestujících. Je to podobné, jako by se nějaký cestující na zemi při nastupování do letadla rozhodl sednout za knipl, s úmyslem let odpilotovat, když pilot nemůže, což asi nebude nejlepší nápad. Nevidím proto nic špatného na zákonu, který tomuto jednání brání a postihuje ho. Ještě jednou zopakuji, že po lidské stránce mám pro jednání pana Baloga pochopení, ovšem faktem zůstává, že se to celé dalo řešit mnohem moudřeji a rozhodně by se toto jednání (řídit bez svolení cizí autobus plný cestujících) nemělo stát normou. Zajímalo by mě, jak by lidé reagovali v případě, kdy by pan Balog s autobusem naboural.... Nejde o to, vykašlat se pomoct druhým, ale vše se dá řešit dobře nebo špatně a v tomto případě nebylo rozhodnutí pana Baloga, odřídit cizí autobus bez souhlasu majitele, zcela v pořádku.

Co se týče vrácení klíčků řidiči, považuji to opět za velmi nemoudrý tah. Je to podobné, jako byste vzali zbraň zločinci a poté mu ji vrátili. Prostě po všech stránkách je to chybné rozhodnutí. Opakoval bych se,  ale v tomto případě měl pan Balog zavolat policii a klíčky jí předat nebo klíčky odevzdat autobusové společnosti, rozhodně je však neměl vracet opilému řidiči. I v tomto konkrétním případě je dle mého názoru výklad a použití zákona zcela v pořádku, protože pan Balog měl jednat jinak.

Zákon nemůže nikdy postihnout všechny životní situace a není to ani možné, ale každopádně by se měl dodržovat. Mnohdy se nám může zdát, díky vlastnímu nepochopení, jeho výklad přísný, ale použil bych-li slova Františka Matějky: "je to kruté, ale fér". Taktéž je zcela zřejmé, že po tom, co pan Balog správě vyhodil opilého řidiče od volantu, následně sice jednal poněkud chaoticky  a pravděpodobně proti zákonu, ale v dobrém úmyslu a jsem si proto zcela jistý, že bude-li vůbec nějaký soud (kde není žalobce, není ani soudce), tak bude mít velmi dobrou šanci své jednání obhájit a i kdyby měl pro něj nakonec padnout nějaký trest, tak zde pořád existuje například institut prezidentské milosti, který by v tomto případě mohl a měl být využit. Zákon evidentně nešlape po zdravém rozumu a už vůbec nenutí lidi, aby se vykašlali na pomoc druhým tak, jak se snaží naznačit pan Matějka, není proto potřeba ho měnit, naopak by se měl začít dodržovat a změnit by se mělo spíše  myšlení lidí, tedy přesný opak toho, co píše František Matějka.

Příklad druhý: František Matějka jel rychlostí 74 km/h v obci, policisté ho za tento přestupek chtěli pokutovat a on se obhajoval tím, že jede pro léky

Nerad bych se Františka Matějky dotknul, ale obávám se, že si vykládá krajní nouzi zcela chybně nebo ten jeho příběh není až tak pravdivý. Pan Matějka popisuje situaci, kdy byl údajně okolnostmi nucen sehnat léky pro svého skoro tříletého alergického syna, který v nestřeženém okamžiku snědl oříškové řezy, které přinesla sousedka. FM následně odmítl zavolat záchranou službu a naopak se rozhodl sednout do auta spolu se synem a společně vyrazili pro léky. Při své jízdě pak porušil předpisy tím, že jel v obci rychlostí 74 km/h, navíc ho při tom chytili policisté, kteří ho za tento přestupek chtěli pokutovat. Podle pana Matějky policisté neakceptovali jeho vysvětlení (ovšem nepíše, co jim řekl), pokutu odmítl zaplatit a rozhodl se věc řešit ve správním řízení. Jím popisované domnělé správní řízení mělo údajně dopadnout tak, že byl FM vyviněn.

Představím-li si situaci, kdy se mi dusí syn a já se rozhodnu, že odmítnu zavolat záchranou službu a raději pojedu sám sehnat léky, což může být za určitých okolností zcela jistě racionální rozhodnutí, tak při případném zastavení policisty budou moje první slova k policistům: "prosím udělejte mi cestu, jedu pro léky, které okamžitě potřebuje můj syn". Ani v nejdivočejších snech si nedovedu představit, že by mi policisté nevyšli vstříct nebo po mě dokonce chtěli pokutu, ostatně důkaz svých slov měl přeci pan Matějka ve svém voze, pokud to ovšem celé nebylo trošku jinak, než jak se nám snaží František Matějka vylíčit. Jeho popisované dohadování se o pokutě mi prostě v celém příběhu nějak nesedí. Pokud měl FM čas se dohadovat s policisty o pokutě, bavíme se minimálně o desitiminutové, spíše však čtvrthodinové zastávce, tak mohl zcela jistě jet obcí povolenou rychlostí, určitě by daný úsek projel rychleji, nežli s onou vynucenou zastávkou. Obávám se tak, že jízdu rychlostí 74 km/h v obci nelze v tomto případě v návaznosti na výše uvedené považovat za krajní nouzi, neboť k ní evidentně nebyl důvod. Aby nedošlo k mýlce, absolutně nekritizuji případné porušení dopravních předpisů, při odvracení bezprostředního nebezpečí, tím více, nelze-li odvrátit jinak a tím tuplem, pokud se jedná o bezprostřední ohrožení zdraví. Jenom se domnívám, že popis a chování pana Matějky v jeho údajném příběhu neodpovídá jednání v krajní nouzi.

Krajní nouze totiž znamená v právu takový stav, který představuje přímé ohrožení zákonem chráněného zájmu. Odvrácení krajní nouze není trestným činem ani přestupkem, přestože toto jednání jejich zákonné znaky jinak naplňuje. V civilním právu jednání v krajní nouzi vylučuje odpovědnost za způsobenou škodu (podmínkou je, že osoba jednající v krajní nouzi sama nevyvolala nebezpečí, které svým jednáním odvrací). Dalšími zákonnými podmínkami je nemožnost odvrátit nebezpečí jinak a přiměřenost použitých prostředků, tzn. následek, který byl odvrácením krajní nouze způsoben, nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než nebezpečí, které původně hrozilo. Dané nebezpečí musí hrozit bezprostředně.

Krajní nouzi si prostě nelze brát do úst vždy, když by se mi hodilo porušit zákony nebo předpisy a to ať vědomě nebo nevědomě. Zákony tu jsou především proto, aby se dodržovaly. Zdravá kritika a návrhy na zlepšení jsou vždy žádoucí, mohdy je však skutečně lepší se nejdříve zamyslet nad vlastním chováním, namísto kritiky zákonů, kterým možná nerozumím nebo je nechápu.